(Sulla odejde.)

DOMIN (usedne): Čím mohu posloužit, slečno Gloryová?
HELENA: Já jsem přijela –

DOMIN: – podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny návštěvy. Prosím, beze všeho.
HELENA: Myslela jsem, že je zakázáno –

DOMIN: – vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem přijde s něčí vizitkou, slečno Gloryová.
HELENA: A vy ukážete každému…?

DOMIN: Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární tajemství.
HELENA: Kdybyste věděl, jak mne to –

DOMIN: – nesmírně zajímá. Stará Evropa o jiném ani nemluví.
HELENA: Proč mne nenecháte domluvit?

DOMIN: Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného?
HELENA: Chtěla jsem se jen zeptat –

DOMIN: – zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši továrnu. Ale zajisté, slečno Gloryová.
HELENA: Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát?

DOMIN: Všichni se ptají stejně. (Vstane.) Ze zvláštní úcty, slečno, vám ukážeme víc než jiným a – jedním slovem –
HELENA: Děkuji vám.

DOMIN: – zavážete-li se, že nikomu neprozradíte ani to nejmenší –
HELENA (vstane a podává mu ruku): Mé čestné slovo.

DOMIN: Děkuji. Nechtěla byste snad sejmout závoj?
HELENA: Ach ovšem, vy chcete vidět – Promiňte.

DOMIN: Prosím?
HELENA: Kdybyste mi pustil ruku.

DOMIN (pustí): Prosím za prominutí.
HELENA (snímá závoj): Chcete vidět, nejsem-li vyzvědač. Jak jste opatrni.

DOMIN (pozoruje ji nadšeně): Hm – ovšem – my – tak jest.
HELENA: Vy mi nedůvěřujete?

DOMIN: Neobyčejně, slečno Hele– – pardon, slečno Gloryová. Vskutku neobyčejně potěšen – Měla jste dobrou plavbu?
HELENA: Ano. Proč –

DOMIN: Protože – míním totiž, – že jste ještě velmi mladá.
HELENA: Půjdeme hned do továrny?

DOMIN: Ano. Myslím dvaadvacet, ne?
HELENA: Dvaadvacet čeho?

DOMIN: Let.
HELENA: Jedenadvacet. Proč to chcete vědět?

DOMIN: Protože – poněvadž – (S nadšením:) Zdržíte se déle, že ano?
HELENA: Podle toho, co mi ukážete z výroby.

DOMIN: Čertova výroba! Ale zajisté, slečno Gloryová, všechno uvidíte. Prosím posaďte se. Zajímala by vás historie vynálezu?
HELENA: Ano, prosím vás. (Usedne.)

DOMIN: Tak tedy. (Sedne si na psací stůl, pozoruje Helenu uchvácen a odříkává rychle:) Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký fyziolog ale tehdy ještě mladý učenec odebral na tento daleký ostrov aby studoval mořské živočišstvo tečka. Přitom se pokoušel napodobit chemickou syntézou živou hmotu řečenou protoplazma až najednou objevil látku která se chovala naprosto jako živá hmota ač byla jiného chemického složení to bylo roku 1932 právě čtyři sta čtyřicet let po objevení Ameriky, uf.
HELENA: To umíte zpaměti?

DOMIN: Ano; fyziologie, slečno Gloryová, není mým řemeslem. Tak dál?
HELENA: Třeba.

DOMIN (slavnostně): A tehdy, slečno, starý Rossum napsal mezi své chemické vzorce tohleto: “Příroda našla jen jeden způsob, jak organizovat živou hmotu. Je však jiný způsob, jednodušší, tvárnější a rychlejší, na nějž příroda vůbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj života, jsem dnešního dne objevil.” Představte si, slečno, že tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu, který by ani pes nesežral. Představte si ho, že sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý strom života, jak z ní budou vycházet všechna zvířata, počínajíc nějakým vířníkem a končíc – končíc samotným člověkem. Člověkem z jiné látky, než jsme my. Slečno Gloryová, to byl ohromný okamžik.
HELENA: Tak dál.

DOMIN: Dál? Teď šlo o to, dostat život ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a utvořit nějaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu?
HELENA: N-n-nevím. Myslím, že jen málo.

DOMIN: Já docela nic. Víte, pomocí těch vodiček mohl dělat, co chtěl. Mohl třeba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo žížalu padesát metrů dlouhou. Ale protože neměl kouska humoru, vzal si do hlavy, že udělá normálního obratlovce nebo snad člověka. A tak se do toho pustil.
HELENA: Do čeho?

DOMIN: Do napodobení přírody. Nejdřív zkusil udělat umělého psa. Stálo ho to řadu let, vyšlo z toho cosi jako zakrnělé tele a pošlo to za pár dní. Ukážu vám to v muzeu. A pak už se dal starý Rossum do vytváření člověka.

Vysoká