ALQUIST: Slečno Gloryová, jakou jste měla cestu?
DR. GALL: Zdržíte se u nás déle?
FABRY: Co říkáte továrně, slečno Gloryová?
HALLEMEIER: Vy jste přijela na Amélii?

DOMIN: Ticho, nechte mluvit slečnu Gloryovou.
HELENA (k Dominovi): O čem mám s nimi mluvit?

DOMIN (s údivem): O čem chcete.
HELENA: Mám… smím mluvit docela otevřeně?

DOMIN: Ale ovšem.
HELENA (váhá, pak zoufale odhodlána): Řekněte, není vám nikdy trapno, jak s vámi nakládají?

FABRY: Kdo prosím?
HELENA: Všichni lidé.

(Všichni se na sebe zaraženě dívají.)

ALQUIST: S námi?
DR. GALL: Proč myslíte?
HALLEMEIER: U sta hromů!
BUSMAN: Ale bůh uchovej, slečno Gloryová!

HELENA: Což necítíte, že byste mohli existovat lépe?
DR. GALL: Přijde na to, slečno. Jak to myslíte?

HELENA: Myslím, že – (vybuchne) že je to ohavné! že je to strašné! (Vstane.) Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi děje. Proto sem jedu, abych to uviděla, a je to tisíckrát horší, než si kdo myslí! Jak to můžete snášet?
ALQUIST: Co snášet?

HELENA: Své postavení. Proboha, vždyť jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svět! To je skandální, to je nedůstojné, jak žijete!
BUSMAN: Propána, slečno!
FABRY: Ne, mládenci, má trochu pravdu. Žijeme tu jistě jako Indiáni.

HELENA: Hůř než Indiáni! Smím, oh smím vám říkat bratři?
BUSMAN: Ale božíčku, pročpak ne?

HELENA: Bratři, nepřijela jsem jako dcera prezidentova. Přijela jsem za Ligu humanity. Bratři, Liga humanity má už přes dvě stě tisíc členů. Dvě stě tisíc lidí stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc.
BUSMAN: Dvě stě tisíc lidí, panečku, to už je slušné, to je docela krásné.
FABRY: Říkám vám vždycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomněla na nás. Nabízí nám pomoc.
DR. GALL: Jakou pomoc? Divadlo?
HALLEMEIER: Orchestr?

HELENA: Víc než to.
ALQUIST: Vás samotnou?

HELENA: Oh což o mne! Zůstanu, pokud bude třeba.
BUSMAN: Panebože to je radost!
ALQUIST: Domine, půjdu připravit pro slečnu nejlepší pokoj.

DOMIN: Počkejte chvilku. Bojím se, že – že slečna Gloryová ještě nedomluvila.
HELENA: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavřel ústa.

DR. GALL: Harry, opovažte se!
HELENA: Děkuji vám. Věděla jsem, že mne budete chránit.

DOMIN: Pardon, slečno Gloryová. Jste si tím jista, že mluvíte s Roboty?
HELENA (zarazí se): S kým jiným?

DOMIN: Je mi líto. Ti pánové jsou totiž lidé jako vy. Jako celá Evropa.
HELENA (k ostatním): Vy nejste Roboti?
BUSMAN (řehtá se): Bůh uchovej!
HALLEMEIER: Fuj, Roboti!
DR. GALL (směje se): Pěkně děkujem!

HELENA: Ale… to není možno!
FABRY: Na mou čest, slečno, my nejsme Roboti.

HELENA (k Dominovi): Proč jste mi tedy říkal, že všichni vaši úředníci jsou Roboti?
DOMIN: Ano, úředníci. Ale ředitelové ne. Dovolte, slečno Gloryová: inženýr Fabry, generální technický ředitel Rossumových Univerzálních Robotů. Doktor Gall, přednosta fyziologického a výzkumného oddělení. Doktor Hallemeier, přednosta Ústavu pro psychologii a výchovu Robotů. Konzul Busman, generální komerční ředitel, a stavitel Alquist, šéf staveb Rossumových Univerzálních Robotů.

HELENA: Odpusťte, pánové, že – že – – Je to hrrozné, co jsem provedla?
ALQUIST: Ale chraň bůh, slečno Gloryová. Prosím sedněte.

HELENA (usedne): Jsem hloupé děvče. Teď – teď mne pošlete první lodí zpátky.
DR. GALL: Za nic na světě, slečno. Proč bychom vás posílali pryč?

Vysoká