FABRY: Kam to všechno dáme?
HALLEMFIER: Uf! (Složí své břímě a žehná velkým křížem dveře napravo.) Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.
DOMIN: Ona vůbec neví.

FABRY (dává kytice do váz): Aspoň dnes aby to neprasklo –
HALLEMEIER (rovná květiny): U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklámina, co? Nový druh, můj poslední – Cyclamen Helena.

DOMIN (vyhlíží z okna): Žádná loď, žádná loď – Hoši, to už je zoufalé.
HALLEMEIER: Ticho! Kdyby vás slyšela!

DOMIN: Nemá ani tušení. (Zívá zimničně.) Ještě že Ultimus včas připlul.
FABRY (nechá květin): Myslíte, že už dnes –?

DOMIN: Nevím. – Jak krásné jsou květiny!
HALLEMEIER (přiblíží se k němu): To jsou nové primule, víte? A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách zázraky!

DOMIN (otočí se): Cože, příští rok?
FABRY: Aspoň vědět, co je v Havru –

DOMIN: Ticho!
HLAS HELENY (zprava): Náno!
DOMIN: Pryč odtud! (Všichni po špičkách odejdou tapetovými dveřmi.)

Vysoká