(Zaklepání.)

HELENA: Harry?

(Vejde Domin.) 

HELENA: Harry, co je dnes?
DOMIN: Hádej!

HELENA: Můj svátek? Ne! Narozeniny? 
DOMIN: Něco lepšího.

HELENA: Já nevím – Řekni honem!
DOMIN: Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela.

HELENA: Už deset let? Právě dnes? – Náno, prosím tě –
NÁNA: Dyť už du! (Odejde vpravo.)

HELENA (líbá Domina): Žes na to pamatoval!
DOMIN: Stydím se, Heleno. Nepamatoval.

HELENA: Ale vždyť –
DOMIN: To oni pamatovali.

HELENA: Kdo?
DOMIN: Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš?

HELENA (sáhne mu do kapsy): Co je to? (Vyndá pouzdro a otevře.) Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne?
DOMIN: Od Busmana, děvče.

HELENA: Ale – to nemůžeme přijmout, viď?
DOMIN: Můžeme. Sáhni do druhé kapsy.

HELENA: Ukaž! (Vytáhne mu z kapsy revolver.) Co je tohle?
DOMIN: Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová.) To není to. Sáhni.

HELENA: Oh Harry – Proč nosíš s sebou revolver?
DOMIN: Jen tak, připletl se mi.

HELENA: Tos nikdy nenosil!
DOMIN: Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa.

HELENA (sáhne): Krabička! (Otevře ji.) Kamea! Vždyť je to – Harry, to je řecká kamea!
DOMIN: Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.

HELENA: Fabry? To mně dává Fabry?
DOMIN: Ovšem. (Otevře dveře vlevo.) A koukejme! Heleno, pojď se podívat!

HELENA (ve dveřích): Bože to je krásné! (Běží dál.) Já se zblázním radostí! To je od tebe?
DOMIN (stojí ve dveřích): Ne, od Alquista. A tamhle – 
HELENA: Od Galla! (Objeví se ve dveřích.) Oh Harry, já se až stydím, že jsem tak šťastná.

DOMIN: Pojď sem. Tohle ti přinesl Hallemeier.
HELENA: Ty krásné květiny?

DOMIN: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helena. Tobě na počest ji vypěstoval. Je krásná jako ty.
HELENA: Harry, proč – proč všichni –

DOMIN: Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je trochu – Podívej se oknem.
HELENA: Kam?
DOMIN: Do přístavu.

HELENA: Je tam… nějaká… nová loď.
DOMIN: To je tvá loď.

HELENA: Má? Harry, to je dělová loď!
DOMIN: Dělová? Ale co tě napadá! To je jen trochu větší, solidní loď, víš?

HELENA: Ano, ale s děly!
DOMIN: Ovšem, s několika děly – Budeš jezdit jako královna, Heleno.

HELENA: Co to znamená? Děje se něco?
DOMIN: Bůh uchovej! Prosím tě, zkus ty perly! (Usedne.)

HELENA: Harry, přišly nějaké špatné zprávy?
DOMIN: Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta.

HELENA: Ani depeše?
DOMIN: Ani depeše.

HELENA: Co to znamená?
DOMIN: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný čas. Každý z nás sedí v kanceláři, nohy na stole, a podřimuje – Žádná pošta, žádné telegramy – (Protahuje se.) Sss-slavný den!

HELENA (usedá k němu): Dnes zůstaneš u mne, viď? Řekni!
DOMIN: Rozhodně. Možná že ano. Totiž, uvidíme. (Vezme ji za ruku.) Tak dnes je tomu deset let, pamatuješ se? – Slečno Gloryová, jaká čest pro nás, že jste přijela.

HELENA: Oh pane centrální řediteli, mne tak zajímá váš závod! 
DOMIN: Pardon, slečno Gloryová, je sice přísně zakázáno – výroba umělých lidí je tajná –

HELENA: – ale když poprosí mladá, trochu hezká dívka –
DOMIN: Ale zajisté, slečno Gloryová, před vámi nemáme tajností.

HELENA (najednou vážně): Jistě ne, Harry?
DOMIN: Ne.

HELENA (v předešlém tónu): Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrrozné úmysly.
DOMIN: Proboha slečno Gloryová, jaképak? Snad se nechce za mne vdát?

HELENA: Ne, ne, chraň bůh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale přijela s plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných Robotů!
DOMIN (vyskočí): Revoltu Robotů!

HELENA (vstane): Harry, co je ti?
DOMIN: Haha, slečno Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Robotů! Spíš byste vzbouřila vřetena nebo cvočky než naše Roboty! (Usedne.) Víš, Heleno, byla jsi skvostné děvče; zbláznila jsi nás všechny.
HELENA (sedá k němu): Oh tehdy jste mně všichni tolik imponovali! Připadala jsem si jako holčička, která zabloudila mezi – mezi –

DOMIN: Mezi co, Heleno?
HELENA: Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A vidíš, Harry, za těch deset let mě nikdy nepřešla ta – – – ta úzkost či co, a vy jste nikdy nezapochybovali – Ani když se všechno hatilo.

DOMIN: Co se hatilo?
HELENA: Vaše plány, Harry. Když se třeba dělníci bouřili proti Robotům a rozbíjeli je, a když lidé dali Robotům zbraně proti těm povstáním a Roboti pobili tolik lidí – A když pak vlády udělaly z Robotů vojáky a bylo tolik válek, a to všechno, víš?

DOMIN (vstane a přechází): To jsme předvídali, Heleno. Rozumíš, to je jen přechod – do nových poměrů. HELENA: Celý svět se vám klaněl – (Vstane.) Oh Harry! 

DOMIN: Co chceš?
HELENA (zastaví ho): Zavři továrnu a odjeďme! My všichni!

DOMIN: Prosím tě, jak to souvisí?
HELENA: Nevím. Řekni, odjedeme? Já mám takovou hrůzu z něčeho!

DOMIN (chopí ji za ruce): Z čeho, Heleno?
HELENA: Oh já nevím! Jako by na nás a na všechno něco padalo – neodvratně – Prosím tě, udělej to! Vezmi nás všechny odtud! Najdeme na světě místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dům, všichni se ožení a budou mít děti, a pak –

DOMIN: Co pak?
HELENA: Pak budeme žít od začátku, Harry.

Vysoká