(Pauza.)

HELENA (vrací se s Alquistem – Alquist jako zedník, pomazán vápnem a cihlami): Jen pojďte. Vy jste mi udělal takovou radost, Alquiste! Já vás mám všecky tolik ráda! Ukažte ruce!
ALQUIST (schovává ruce): Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce.

HELENA: To je na nich to nejlepší. Dejte sem! (Tiskne mu obě ruce.) Alquiste, chtěla bych být maličká. ALQUIST: Proč?

HELENA: Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tváři. Sedněte, prosím vás. Alquiste, co znamená “ultimus”?
ALQUIST: To znamená “poslední”. Proč?

HELENA: Že se tak jmenuje má nová loď. Viděl jste ji? Myslíte, že brzo – – uděláme výlet?
ALQUIST: Snad velice brzo.

HELENA: Vy všichni se mnou?
ALQUIST: Byl bych rád, abychom – abychom všichni byli při tom.

HELENA: Oh řekněte, děje se něco?
ALQUIST: Docela nic. Jen samý pokrok.

HELENA: Alquiste, já vím, že se děje něco hrrozného. Mně je tak úzko – – Staviteli! Co děláte, když je vám úzko?
ALQUIST: Zedničím. Svléknu kabát šéfa staveb a vylezu na lešení –

HELENA: Oh vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení.
ALQUIST: Protože už po léta mně nepřestalo být úzko.

HELENA: Z čeho?
ALQUIST: Z celého toho pokroku. Mám z něho závrať.

HELENA: A na lešení nemáte závrať?
ALQUIST: Ne. Vy nevíte, jak to dělá dlaním dobře, potěžkat cihlu, položit a přiklepnout –

HELENA: Jenom dlaním?
ALQUIST: Nu tak tedy duši. Myslím, že je správnější položit jednu cihlu než kreslit příliš velké plány. Jsem už starý pán, Heleno; mám své koníčky.
HELENA: To nejsou koníčky, Alquiste.

ALQUIST: Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok.
HELENA: Jako Nána.

ALQUIST: Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby?
HELENA: Takhle tlusté.

ALQUIST: A jsou v nich modlitby pro různé případnosti života? Proti bouřce? Proti nemoci?
HELENA: Proti pokušení, proti velké vodě –

ALQUIST: A proti pokroku ne?
HELENA: Myslím že ne.
ALQUIST: To je škoda.

HELENA: Vy byste se chtěl modlit?
ALQUIST: Já se modlím.

HELENA: Jak?
ALQUIST: Asi tak: “Panebože, děkuju ti, žes mne unavil. Bože, osviť Domina a všechny ty, kdo bloudí; znič jejich dílo a dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadrž před zkázou pokolení lidské; nedopusť, aby vzali škody na duši a těle; zbav nás Robotů, a chraň paní Helenu, amen.”

HELENA: Alquiste, vy skutečně věříte?
ALQUIST: Nevím; nejsem si tím tak docela jist.

HELENA: A přece se modlíte?
ALQUIST: Ano. Je to lepší než přemýšlet.

HELENA: A to vám stačí?
ALQUIST: Pro pokoj duše… to může stačit.

HELENA: A kdybyste už viděl zkázu lidského pokolení –
ALQUIST: Já ji vidím.

HELENA: – pak vylezete na lešení a budete klást cihly či co?
ALQUIST: Pak budu klást cihly, modlit se a čekat na zázrak. Víc, paní Heleno, se dělat nedá.

HELENA: Pro záchranu lidí?
ALQUIST: Pro pokoj duše.

HELENA: Alquiste, to je jistě ukrutně ctnostné, ale –
ALQUIST: Ale?

Vysoká