Popis
(Zaklepání.)
HELENA: Vejděte!
DR. GALL (vejde): Dobré jitro, paní Dominová. Co máte pěkného?
HELENA: Tady Radia, doktore.
DR. GALL: Aha, náš chlapík Radius. Tak co, Radie, děláme
pokroky?
HELENA: Ráno měl záchvat. Rozbíjel sochy.
DR. GALL: Kupodivu, on také?
HELENA: Jděte, Radie!
DR. GALL: Počkat! (Otočí Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu
dlaní oči, pozoruje reflexy zorniček.) Koukejme. Prosím jehlu.
Nebo špendlík.
HELENA (podává mu jehlici): Nač to?
DR. GALL: Jen tak. (Bodne Radia do ruky, jež prudce ucukne.)
Pomalu, hochu. Můžete jít.
RADIUS: Děláte zbytečné věci. (Odejde.)
HELENA: Co jste s ním dělal?
DR. GALL (usedne): Hm, nic. Zorničky reagují, zvýšená citlivost a
tak dále. – Oho! tohle nebyla křeč Robotů!
HELENA: Co to bylo?
DR. GALL: Čert ví. Vzdor, zuřivost nebo vzpoura, já nevím co.
HELENA: Doktore, má Radius duši?
DR. GALL: Nevím. Má něco ošklivého.
HELENA: Kdybyste věděl, jak nás nenávidí! Oh Galle, jsou všichni
vaši Roboti takoví? Všichni, které jste… začal dělat… jinak?
DR. GALL: Inu, jsou jaksi vznětlivější – Co chcete? Jsou podobnější
lidem než Roboti Rossumovi.
HELENA: Je snad i ta… nenávist podobnější lidem?
DR. GALL (krčí rameny): I ta je pokrok.
HELENA: Kam se poděl ten váš nejlepší – jak se jmenoval?
DR. GALL: Robot Damon? Toho prodali do Havru.
HELENA: A vaše Robotka Helena?
DR. GALL: Váš miláček? Ta mně zůstala. Je rozkošná a hloupá jako
jaro. Jednoduše není k ničemu.
HELENA: Vždyť je tak krásná!
DR. GALL: Což vy víte, jak je krásná? Z rukou božích nevyšlo dílo
dokonalejší, než je ona! Chtěl jsem, aby byla podobna vám –
Bože, jaký nezdar!
HELENA: Proč nezdar?
DR. GALL: Protože není k ničemu. Chodí jako ve snu, rozviklaná,
neživá – Bože můj, jak může být krásná, když nemiluje? Dívám se
na ni a hrozím se, jako bych mrzáka stvořil. Ach Heleno, Robotko
Heleno, nikdy tedy tvé tělo neoživne, nebudeš milenkou,
nebudeš matkou; tyhle dokonalé ruce si nebudou hrát se
zrozeňátkem, neuvidíš svou krásu v kráse svého dítěte –
HELENA (zakrývá si tvář): Oh mlčte!
DR. GALL: A někdy si myslím: Kdybys procitla, Heleno, jen na
okamžik, ach jak bys vykřikla hrůzou! Snad bys zabila mne, který
jsem tě stvořil; snad bys vrhla slabou rukou kámen do těch strojů
tady, které rodí Roboty a zabíjejí ženství, nešťastná Heleno!
HELENA: Nešťastná Heleno!
DR. GALL: Co chcete? Není k ničemu.
