(Vejde Hallemeier, Gall, Alquist, všichni v redingotech s vysokými řády en miniature a na stuhách. Za nimi Domin.)

HALLEMEIER (hlaholí): Paní Heleno, já, to jest my všichni –
DR. GALL: – jménem Rossumových závodů –
HALLEMEIER: – blahopřejeme k vašemu velikému dni.

HELENA (podává jim ruce): Já vám tolik děkuju! Kde je Fabry a Busman?
DOMIN: Šli do přístavu. Heleno, dnes je šťastný den.
HALLEMEIER: Den jako poupě, den jako svátek, den jako pěkná holka. Mládenci, takový den zapít.

HELENA: Whisky?
DR. GALL: Třeba vitriol.

HELENA: Se sodovkou?
HALLEMEIER: Hrome, buďme střídmí. Bez sodovky.
ALQUIST: Ne, já děkuju.

DOMIN: Co se tu pálilo?
HELENA: Staré papíry.
     (Odchází vlevo.)

DOMIN: Hoši, máme jí o tom říci?
DR. GALL: To se rozumí! Vždyť už je po všem.

HALLEMEIER (popadne Domina a Galla kolem krku): Hahahaha! Mládenci, to jsem rád! (Točí se s nimi dokolečka a spustí basem:) Už je po ní! Už je po ní!
DR. GALL (baryton): Už je po ní!
DOMIN (tenor): Už je po ní!
HALLEMEIER: Už nás nikdy nedohoní –

HELENA (s lahví a sklenicemi ve dveřích): Kdo vás nedohoní? Co máte?
HALLEMEIER: Máme radost. Máme vás. Máme všechno. Kruci turci, zrovna je tomu deset let, co jste přijela.
DR. GALL: A na chlup po deseti letech –
HALLEMEIER: – k nám zase pluje loď. Pročež –
     (Vyprázdní sklenici.)
Brrr haha, to je silné jako radost.
DR. GALL: Madam, na vaše zdraví!
     (Pije.)

HELENA: Ale počkejte, jaká loď?
DOMIN: Ať je jaká chce, jen když pluje včas. Na tu loď, hoši! (Vyprázdní sklenici.)

HELENA (nalévá): Vy jste nějakou čekali?
HALLEMEIER: Haha, to si myslím. Jako Robinson.
     (Zvedá sklenici.)
Paní Heleno, ať žije, co chcete. Paní Heleno, na vaše oči a basta! Ty kluku Domine, povídej.

Vysoká