HELENA: Jdi, Náno, odnes ty noviny! 
NÁNA: Počkat, tadyhle je něco velkýho. “Po-pu-la-ce.” Co to je? 

HELENA: Ukaž, to já vždycky čtu. (Vezme noviny.) Ne, jen si považ! (Čte:) “Za poslední týden nebylo opět hlášeno ani jediné narození.” (Pustí noviny.) 
NÁNA: Co to má bejt? 

HELENA: Náno, lidé se přestávají rodit. 
NÁNA (skládá brýle): Tak to je konec. To je s náma konec. 

HELENA: Prosím tě, nemluv tak! 
NÁNA: Už se lidi neroděj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil ženský neplodností. 

HELENA (vyskočí): Náno!
NÁNA (vstává): To je konec světa. Z ďábelský pejchy ste se vopovážili tvořit jako pámbu. Bezbožnost je to a rouhání, jako bohové chcete bejt. A jako bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho vyžene ze světa celýho! 

HELENA: Mlč, Náno, prrosím tě! Udělala jsem ti něco? Udělala jsem něco tomu tvému zlému pánubohu? NÁNA (s velikým gestem): Nerouhat se! – Von dobře ví, proč vám nedal dítě! (Odejde vlevo.) 

HELENA (u okna): Proč mně nedal – Bože můj, copak já za to mohu? – – 
     (Otvírá okno a volá:) 
Alquiste, halo, Alquiste! Pojďte sem nahoru! – Cože? – Ne, pojďte právě tak, jak jste! Vy jste tak milý v těch zednických šatech! Honem! 
     (Zavře okno a zastaví se před zrcadlem.) 
Proč mně nedal? Mně?
     (Naklání se k zrcadlu.)
Proč, proč ne? Slyšíš? Copak ty za to můžeš?
     (Vztyčí se.)
Ach, mně je úzko!
     (Jde Alquistovi vlevo naproti.)

Vysoká