HELENA: – pro nás ostatní – a pro svět – jaksi neplodné. 
ALQUIST: Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy. 

HELENA: Oh Alquiste – Řekněte, proč – proč – ALQUIST: Nu? 
HELENA (tiše): – proč přestaly ženy mít děti? 

ALQUIST: Protože toho není třeba. Protože jsme v ráji, rozumíte? 
HELENA: Nerozumím. 

ALQUIST: Protože není třeba lidské práce, protože není třeba bolesti, protože člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat – Oh zlořečený ráj tohleto! (Vyskočí.) Heleno, nic není strašnějšího než dát lidem ráj na zemi! Proč ženy přestaly rodit? Protože se celý svět stal Dominovou Sodomou! 

HELENA (vstane): Alquiste!
ALQUIST: Stal! Stal! Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát
– Haha, vždyť Dominovi Roboti všechno obstarají! A my lidé, my koruna stvoření, my nestárnem prací, nestárnem dětmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se všemi rozkošemi! A vy byste od nich chtěla děti? Heleno, mužům, kteří jsou zbytečni, nebudou ženy rodit! 

HELENA: Což lidstvo vyhyne? 
ALQUIST: Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ, ledaže by – 

HELENA: Co? 
ALQUIST: Nic. Máte pravdu, čekat na zázrak je neplodné. Hluchý květ musí opadat. Sbohem, paní Heleno. 

HELENA: Kam jdete? ALQUIST: 
Domů. Zedník Alquist se naposled přestrojí za šéfa staveb – na vaši počest. O jedenácté se tady sejdeme. 

HELENA: Sbohem, Alquiste.

Vysoká