HELENA (směje se): Co se stalo? 
DOMIN (vrhne se do lenošky a zapaluje doutník): Počkej. – Sedni si, Heleno. 
     (Zvedne prst. Pauza.) 
Už je po ní. 

HELENA: Po čem? 
DOMIN: Po revoltě. 

HELENA: Jaké revoltě? 
DOMIN: Po revoltě Robotů. – Chápeš? 

HELENA: Nechápu. 
DOMIN: Ukažte, Alquiste. 
     (Alquist mu podá noviny. Domin je rozevře a čte:) 
“V Havru se ustavila první rasová organizace Robotů – – a vydala výzvu k Robotům světa.” 

HELENA: To jsem četla. 
DOMIN (saje s rozkoší na doutníku): Tak vidíš, Heleno. Tohle, to znamená revoluci, víš? Revoluci všech Robotů světa. 

HALLEMEIER: Hrome, rád bych věděl – 
DOMIN 
     (uhodí do stolu):
– kdo to spískal! Nikdo na světě nedovedl jimi hnout, žádný agitátor, žádný spasitel světa, a najednou – tohleto, prosím! 

HELENA: Ještě nepřišly zprávy? 
DOMIN: Ne. Zatím víme jen tohle, ale to stačí, víš? Považ, že tohle ti nese poslední parník. Že tím rázem přestanou hovořit telegrafy, že z dvaceti lodí denně nepřipluje žádná, a máš to. Zastavili jsme výrobu a koukali jeden na druhého, kdy to začne, viďte hoši? 
DR. GALL: Inu, bylo nám z toho horko, paní Heleno. 

HELENA: Protos mi dal tu válečnou loď? 
DOMIN: Ach ne, dětino, tu jsem objednal už před půl rokem. Jen tak, pro jistotu. Ale na mou duši jsem myslel, že dnes na ni sedneme. Tak už to vypadalo, Heleno. 

HELENA: Proč už před půl rokem? 
DOMIN: Eh, byly nějaké úkazy, víš? To nic neznamená. Ale tenhle týden, Heleno, šlo o lidskou civilizaci nebo já nevím oč. Nazdar, chlapci! Teď jsem zase rád na světě. 
HALLEMEIER: To si myslím, u čerta! Váš den, paní Heleno! 
    (Pije.) 

HELENA: Už je po všem? 
DOMIN: Docela po všem. 
DR. GALL: Pluje sem totiž loď. Obyčejná poštovní loď, navlas podle jízdního řádu. Přesně v jedenáct třicet spustí kotvy. 
DOMIN: Hoši, přesnost je nádherná věc. Nic tak neposiluje duši jako přesnost. Přesnost znamená pořádek na světě. (Zvedá sklenici.) Na tu přesnost! 

HELENA: Tedy už je… všechno… v pořádku? 
DOMIN: Skoro. Myslím, že přeřízli kabel. Jen když zas platí jízdní řád. 
HALLEMEIER: Když platí jízdní řád, platí zákony lidské, platí zákony boží, platí zákony vesmíru, platí všechno, co má platit. Jízdní řád je víc než evangelium, víc než Homér, víc než celý Kant. Jízdní řád je nejdokonalejší výron lidského ducha. Paní Heleno, já si naleju. 

HELENA: Proč jste mi o ničem neřekli? 
DR. GALL: Chraň bůh! Raději bychom si jazyk ukousli. 
DOMIN: Takové věci nejsou pro tebe. 

HELENA: Ale kdyby ta revoluce… přišla až sem… 
DOMIN: Nevěděla bys stejně o ničem. 

HELENA: Proč? 
DOMIN: Protože bychom sedli na svého Ultima a pokojně brousili po moři. Za měsíc, Heleno, bychom diktovali Robotům, co by nás jen napadlo. 

HELENA: Oh Harry, já nerozumím. 
DOMIN: Protože bychom s sebou odvezli něco, oč by Roboti strašně stáli. 

HELENA: Co, Harry? 
DOMIN: Jejich bytí nebo jejich konec. 

HELENA (vstane): Co je to? 
DOMIN (vstane): Tajemství výroby. Rukopis starého Rossuma. Až by továrna měsíc stála, byli by Roboti před námi na kolenou. 

HELENA: Proč… jste… mně to neřekli? 
DOMIN: Nechtěli jsme tě zbytečně poděsit. 
DR. GALL: Haha, paní Heleno, to byla poslední karta. 
ALQUIST: Jste bledá, paní Heleno. 

HELENA: Proč jste mně nic neřekli! 
HALLEMEIER (u okna): Jedenáct třicet. Amélie spouští kotvy. 

DOMIN: To je Amélie? 
HALLEMEIER: Hodná stará Amélie, která tenkrát přivezla paní Helenu. 
DR. GALL: Teď je tomu na minutu deset let – 
HALLEMEIER (u okna): Vyhazují balíky. (Odvrátí se od okna.) Lidi, to je pošty!

 HELENA: Harry! 
DOMIN: Co je? 

HELENA: Pojedeme odtud! 
DOMIN: Teď, Heleno? Ale jdi! 

HELENA: Teď, co nejrychleji! My všichni, co tu jsme! 
DOMIN: Proč právě teď? 

HELENA: Oh neptej se! Prosím tě, Harry, prosím vás, Galle, Hallemeiere, Alquiste, proboha vás prosím, zavřete tu továrnu a -

Vysoká