(Z tapetových dveří vystoupí pozpátku Fabry a táhne za sebou dva elektrické dráty.) 

FABRY: Pardon – Položte drát, Hallemeiere!

HALLEMEIER (vejde za Fabrym): Uf, to byla práce! Co je nového?
DR. GALL: Nic. Jsme důkladně obleženi.
HALLEMFIER: Zabarikádovali jsme chodbu a schody, mládenci. Nemáte trochu vody? Aha tady. (Pije.)

DR. GALL: Co s tím drátem, Fabry?
FABRY: Hned, hned. Nějaké nůžky.

DR. GALL: Kdepak je vzít? (Hledá.)
HALLEMEIER (jde k oknu): Hrome, to jich přibylo! Koukejme!

DR. GALL: Stačí toaletní?
FABRY: Sem s nimi. (Přestřihne vedení elektrické lampy stojící na psacím stole a připojí k němu své dráty.)

HALLEMFIER (u okna): Nemáte pěknou vyhlídku, Domine. Je to nějak – cítit – smrtí.
FABRY: Hotovo!

DR. GALL: Co?
FABRY: Vedení. Teď můžeme celou zahradní mříž napojit proudem. Kdo by pak na ni sáhl, hrome! Aspoň pokud tam jsou naši.

DR. GALL: Kde?
FABRY: V elektrárně, učený pane. Doufám aspoň – (Jde ke krbu a rozsvítí na něm malou žárovku.) Chválabohu jsou tam. A pracují. (Zhasí.) Pokud to svítí, je dobře.

HALLEMEIER (obrátí se od okna): Ty barikády jsou také dobré, Fabry. Jářku co to hraje paní Helena?

Vysoká