(Přejde ke dveřím vlevo a naslouchá. Z tapetových dveří vyjde Busman, táhne obrovské obchodní knihy, klopýtá přes drát.)

FABRY: Pozor, Bus! Pozor na dráty!

DR. GALL: Haló, co si to nesete?
BUSMAN (klade knihy na stůl): Hlavní knihy, dětičky. Rád bych si udělal účty, než – než – Inu letos nebudu čekat s bilancí do Nového roku. Tak co máte? (Jde k oknu.) Ale vždyť tam je docela ticho!

DR. GALL: Vy nic nevidíte?
BUSMAN: Ne, jenom velikou modrou plochu, jako když mák rozseje.

DR. GALL: To jsou Roboti.
BUSMAN: Ah tak. Škoda že na ně nevidím. (Sedne si ke stolu a otevře knihy.)

DOMIN: Nechte toho, Busmane. Roboti z Amélie vykládají zbraně.
BUSMAN: Nu a co? Jak já mám tomu zabránit?

DOMIN: Tomu nemůžeme zabránit.
BUSMAN: Tedy mne nechte počítat. (Dá se do práce.)

FABRY: Není ještě konec, Domine. Pustili jsme do mříží dvanáct set volt a –

DOMIN: Počkejte. Ultimus na nás obrátil děla.
DR. GALL: Kdože?

DOMIN: Roboti na Ultimu.
FABRY: Hm, pa k ovšem – pak – pak je s námi konec, mládenci. Roboti jsou na vojnu cvičeni.
DR. GALL: My tedy –
DOMIN: Ano. Neodvratně.

Vysoká