(Pauza.)

DR. GALL: Hoši, je to zločin staré Evropy, že naučila Roboty válčit! Nemohli už dát u čerta pokoj s tou svou politikou? To byl zločin, udělat z živé práce vojáky! 

ALQUIST: Zločin byl vyrábět Roboty!
DOMIN: Cože?

ALQUIST: Zločin byl vyrábět Roboty!
DOMIN: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju.

ALQUIST: Ani dnes?
DOMIN: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká věc.
BUSMAN (polohlasně): Tři sta šestnáct miliónů.

DOMIN (těžce): Alquiste, je naše poslední hodina; mluvíme už skoro z onoho světa. Alquiste, to nebyl špatný sen, rozbít otroctví práce. Práce ponižující a strašné, kterou člověk musel nést. Dřiny nečisté a vražedné. Oh Alquiste, pracovalo se příliš těžko. Žilo se příliš těžko. A tohle překonat –
ALQUIST: – nebyl sen obou Rossumů. Starý Rossum myslel na své bezbožné kejkle a mladý na miliardy. A není to sen vašich RURakcionářů. Jejich sen jsou dividendy. A na jejich dividendy lidstvo zahyne.

DOMIN (popuzen): Vezmi čert jejich dividendy! Myslíte, že bych jen hodinu dělal pro ně? (Tluče do stolu.) Pro sebe jsem to dělal, slyšíte? Pro své uspokojení! Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádná duše nepitoměla u cizích strojů, aby už nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh mně se oškliví ponížení a bolest, mně se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtěl! Chtěl jsem – myslel jsem –

ALQUIST: Nu?
DOMIN (tišeji): – chtěl jsem, abychom z celého lidstva udělali aristokracii světa. Neomezené, svobodné a svrchované lidi. A třeba víc než lidi.

ALQUIST: Nu tak tedy Nadlidi.
DOMIN: Ano. Ó jen mít sto let času! Ještě sto let pro příští lidstvo!
BUSMAN (polohlasně): Tři sta sedmdesát miliónů přenos. Tak.

Vysoká