(Pauza.)

HALLEMEIER (u dveří vlevo):  Jářku hudba je veliká věc. Měli jste poslouchat. Tohle člověka jaksi zduchovní, zjemní –

FABRY: Co vlastně?
HALLEMEIER: Ten soumrak lidí, u všech čertů! Mládenci, ze mne se stává požitkář. Měli jsme se na to vrhnout dřív. (Jde k oknu a dívá se ven.)

FABRY: Nač?
HALLEMEIER: Na požívání. Na krásné věci. Hrome, je tolik krásných věcí! Svět byl krásný, a my – my tady – – Hoši, hoši, řekněte, čeho jsme užili? 

Vysoká