(Pauza.) 

FABRY (vyhlíží z okna): Tobě uniknout, tisícihlavá smrti; tobě, vzbouřená hmoto, nesmyslný dave; potopo, potopo, ještě jednou zachránit lidský život na jediné lodi –
DR. GALL: Nebojte se, paní Heleno; odplujeme daleko odtud a založíme vzornou lidskou kolonii; začneme žít od počátku – 
HELENA: Oh Galle, mlčte!

FABRY (obrátí se): Paní Heleno, život stojí za to; a pokud záleží na nás, uděláme z něho něco… něco, co jsme zanedbali. Bude to malý státeček s jednou lodí; Alquist nám postaví dům a vy nám budete vládnout – Je v nás tolik lásky, tolik chuti k životu –
HALLEMEIER: To si myslím, holenku.
BUSMAN: Inu lidi, já bych hned začal znovu. Hodně jednoduše, starozákonně, po pastýřsku – – Děti, to by bylo něco pro mne. Ten klid, ten vzduch –

FABRY: A ten náš státeček by mohl být zárodek Příštího lidstva. Víte, takový ostrůvek, kde by se lidstvo zachytilo, kde by sbíralo síly – síly duše i těla – A bůh ví, já věřím, že by za pár set let zas mohlo dobývat světa.

ALQUIST: Už dnes věříte?
FABRY: Už dnes. A já věřím, Alquiste, že ho dobude. Že zas bude pánem zemí a moří; že zplodí bezpočtu hrdin, kteří ponesou svou hořící duši v čele lidí. A já věřím, Alquiste, že bude znovu snít o dobytí planet a sluncí.
BUSMAN: Amen. Vidíte, paní Heleno, to není tak špatná situace.

Vysoká