DOMIN: Buď klidná, Heleno. Řekni, proč jsi to spálila?
HELENA: Já jsem vás zahubila!
BUSMAN: Bože na nebi, jsme ztraceni!

DOMIN: Ticho, Busmane! Pověz, Heleno, proč jsi to udělala?
HELENA: Chtěla jsem… chtěla jsem, abychom jeli pryč, my všichni! Aby už nebylo továrny a ničeho… Aby se všechno vrátilo… Bylo to tak hrrozné!

DOMIN: Co, Heleno?
HELENA: To… to, že se lidé stali hluchým květem!

DOMIN: Nerozumím.
HELENA: To, že se přestaly rodit děti… Harry, to je tak děsné! Kdyby se dělali Roboti dál, nikdy by už nebylo dětí – Nána říkala, že to je trest – Všichni, všichni říkali, že se nemohou rodit lidé, protože se dělá tolik Robotů – A proto, jen proto, slyšíš –

DOMIN: Heleno, na to hle tys myslela?
HELENA: Ano. Oh Harry, já jsem to myslela tak dobře!

DOMIN (utírá si pot): My jsme to myslili… příliš dobře, my lidé.
FABRY: Udělala jste dobře, paní Heleno. Roboti se už nemohou rozmnožit. Roboti vyhynou. Do dvaceti let –
HALLEMEIER: – nebude už ani jeden z těch ničemů.
DR. GALL: A lidstvo zůstane. Za dvacet let bude svět jejich; i kdyby to byl jen pár divochů na nejmenším ostrově –

FABRY: – bude to začátek. A pokud je nějaký začátek, je dobře. Za tisíc let nás mohou dohonit, a pak půjdou dál než my –
DOMIN: – aby splnili, co my jsme jen koktali v myšlenkách. 

BUSMAN: Počkejte – Já hlupák! Bože na nebi, že jsem na to nevzpomněl dávno!
HALLEMEIER: Co máte?

BUSMAN: Pět set dvacet miliónů bankovek a šeků! Půl miliardy v pokladně! Za půl miliardy prodají – Za půl miliardy –
DR. GALL: Blázníte, Busmane?
BUSMAN: Já nejsem džentlmen. Ale za půl miliardy – (Klopýtá vlevo.)

DOMIN: Kam jdete?
BUSMAN: Nechat, nechat! Matičko boží, za půl miliardy se prodá všechno. (Zajde.)
HELENA: Co chce Busman? Ať zůstane s námi!

Vysoká