(Pauza.)

HALLEMEIER: Uh, dusno. Začíná se –
DR. GALL: – agónie.
FABRY (vyhlíží z okna): Jsou jako zkamenělí. Jako by čekali, že na ně něco sestoupí. Jako by něco strašného vznikalo jejich mlčením –

DR. GALL: Duše davu.
FABRY: Snad. Vznáší se to nad nimi… jako chvění.
HELENA (přistoupí k oknu): Ach Ježíši… Fabry, to je příšerné!

FABRY: Nic není strašnějšího nežli dav. Ten napřed je jejich vůdce.
HELENA: Který?
HALLEMEIER (jde k oknu): Ukažte mi ho.

FABRY: Ten se skloněnou hlavou. Ráno mluvil v přístavu.
HALLEMEIER: Aha, ten s tou velkou kotrbou. Teď ji zvedá, vidíte ho?
HELENA: Galle, to je Radius!
DR. GALL (přistoupí k oknu): Ano.

HALLEMEIER (otevírá okno): Mně se nelíbí. Fabry, trefil byste na sto kroků škopek?
FABRY: Doufám.

HALLEMEIER: Tak to zkuste.
FABRY: Dobrá. (Vytáhne revolver a míří.)

HELENA: Proboha Fabry, nestřílejte na něj!
FABRY: Je to jejich vůdce.

HELENA: Přestaňte! Vždyť se sem dívá!
DR. GALL: Palte!

HELENA: Fabry, prrosím vás –
FABRY (skloní revolver): Budiž.
HALLEMEIER (hrozí pěstí): Ty pacholku!

(Pauza.)

Vysoká