(Zaklepání.)

ALQUIST: Dále! (Vejde robotský Sluha a zůstane stát u dveří.)

ALQUIST: Co je?
SLUHA: Pane, Ústřední výbor Robotů čeká, kdy jej přijmeš.

ALQUIST: Nechci nikoho vidět.
SLUHA: Pane, přijel Damon z Havru.

ALQUIST: Ať čeká. (Obrátí se prudce.) Copak jsem vám neřekl, abyste hledali lidi? Najděte mně lidi! Najděte mně muže a ženy! Jděte hledat!
SLUHA: Pane, říkají, že hledali všude. Všude poslali výpravy a lodě.

ALQUIST: Nu a co?
SLUHA: Není už jediného člověka.

ALQUIST (vstane): Ani jediného? Cože, ani jediného? – Přiveď sem výbor! (Sluha odejde.)

ALQUIST (sám): Ani jediného? Copak jste nikoho nenechali žít? (Dupá.) Táhněte, Roboti! Zas mně budete skuhrat! Zas budete prosit, abych vám našel tajemství továrny! Jakže, teď vám je člověk dobrý, teď vám má pomoci? – Ach, pomoci! Domine, Fabry, Heleno, vždyť vidíte, že dělám, co mohu!

Není-li lidí, ať jsou aspoň Roboti, aspoň stín člověka, aspoň jsou aspoň Roboti, aspoň stín člověka, aspoň jeho dílo, aspoň jeho podobenství! – Ó jaké bláznovství je chemie!

Vysoká