ALQUIST (sám):

Nadarmo, nadarmo! Nic, zase nic jsi nepoznal! Což věčně budeš tápat, žáčku přírody? –

Bože, bože, bože, jak se třáslo to tělo! (Otevře okno.)

Svítá. Zas nový den, a nepostoupils o píď – Dost, ani o krok dál! Nehledej! Všechno je marno, marno, marno! Proč ještě svítá! Ó–ó–ó, co chce nový den na hřbitově života? Zastav se, světlo! Nevycházej už! – –

Ach jak je ticho, jak je ticho! Proč jste umlkly, milované hlasy? Kdybych – aspoň – kdybych jen usnul!
    (Zhasí světla, ulehne na pohovku a přetáhne přes sebe černý plášť.)

Jak se třáslo to tělo! Ó–ó–ó, konec života!

Vysoká