PRIMUS: Nevěděli jsme, pane, že tu spíš.

ALQUIST: Kdy byla udělána?
PRIMUS: Přede dvěma roky.

ALQUIST: Od doktora Galla?
PRIMUS: Jako já.

ALQUIST: Tak tedy, milý Prime, já – – – já musím dělat nějaké pokusy na Gallových Robotech. Záleží na tom všechno další, rozumíš?
PRIMUS: Ano.

ALQUIST: Dobrá, doveď to děvče do pitevny. Budu ji pitvat.
PRIMUS: Helenu?

ALQUIST: Nu ovšem, říkám ti. Jdi, připrav všechno. – Nu tak, bude to? Mám zavolat jiné, aby ji přivedli? PRIMUS (uchopí těžkou třecí paličku): Hneš-li se, rozbiju ti hlavu!

ALQUIST: Tak tedy rozbij! Jen rozbij! Co budou pak dělat Roboti?
PRIMUS (vrhne se na kolena): Pane, vezmi si mne! Jsem stejně udělán jako ona, ze stejné látky, stejného dne! Vezmi si můj život, pane! (Rozhaluje kazajku.) Řež tady, tady!

ALQUIST: Jdi, já chci pitvat Helenu. Dělej honem.
PRIMUS: Vezmi si mne místo ní; řež do těchhle prsou, ani nevykřiknu, ani nevzdychnu! Vezmi stokrát můj život –

ALQUIST: Pomalu, hochu. Ne tak marnotratně. Copak ty nechceš žít?
PRIMUS: Bez ní ne. Bez ní nechci, pane. Nesmíš zabít Helenu! Co ti to udělá, vzít mně život?

ALQUIST (dotýká se něžně jeho hlavy): Hm, já nevím – Poslyš, chlapíku, rozmysli si to. Je těžko umírat. A je, vidíš, je lépe žít.
PRIMUS (vstává): Neboj se, pane, a řež. Jsem silnější než ona.

ALQUIST (zazvoní): Ach Prime, jak je dávno, co jsem byl mladým člověkem! Neboj se, Heleně se nic nestane.
PRIMUS (rozepíná kazajku): Jdu, pane.

ALQUIST: Počkej.

Vysoká